Příběh ukrytý v srdci

Stalo se to hned při první imaginaci, kdy jsme měli cestovat za zvířetem svého srdce. Nevěděla jsem vůbec co dělat, tak jsem se jen nechala unášet klidným hlasem průvodce. Svým vnitřním zrakem jsem šla hluboko do svého nitra a čekala, co se stane. Srdce mi divoce tlouklo, protože to byla moje první cesta
a já vůbec netušila, co bude následovat. Jako bych v tu chvíli tušila, že to bude hodně silné a hluboké. Najednou se mi před očima objevila obrovská kobra.

Hleděla mi zpříma do očí. Polekala jsem se, přesto jsem neodvrátila svůj zrak a zadívala jsem se do jejích hlubokých a laskavých očí. Komunikovaly jsme spolu beze slov a tak jsem hned věděla, že je mojí ochránkyní a že se jí nemusím bát. V tu chvíli se mi opravdu ulevilo. Srdce se zklidnilo a já z jejího chování vyčetla, že ji mám následovat. Zavedla mě do nedaleké jeskyně, kde mi ukázala tři malá, opuštěná vlčata. Hned ke mě přiběhli a já si s nimi začala hrát. Kobra se na nás chvíli dívala a pak mi sdělila, že se mám
o ně postarat. Vůbec jsem nevěděla jak. Vzala jsem je postupně do náruče a chvíli se s nimi mazlila. Byla přítulná a bylo mi s nimi hezky. V tom ale cesta imaginace končila a my se měli navrátit do reálného světa. Opatrně jsem je položila zpátky na zem a vrátila se do přítomného okamžiku.

Byla jsem celá nesvá z konce své cesty. Věděla jsem, že tam ta vlčata nemohu nechat. Abych dodržela slovo, které jsem dala kobře, řekla jsem průvodci o své neukončené cestě a ten mě zavedl zpátky

do děje, abych mohla prožít vše, co jsem prožít potřebovala. Malá vlčata v příběhu symbolizovala moje děti, o které jsem přišla za silné bouře a nemohla se s nimi rozloučit.

Uvnitř sebe jsem objevila bolestný pocit, že jsem je nedokázala ochránit a nebyla s nimi, když mě potřebovala. Vlčata mě ujistila, že to byla jejich volba a že si tuto situaci potřebovala prožít. Jejich ujištění ve mně vyvolalo pocity klidu a míru. Kobra mi nabídla, že si je mohu vzít do svého srdce a nechat si je stále u sebe. Stali se tedy moji součástí, zaplnili prázdné místo a naopak známý pocit smutku a prázdnoty, který mě občas bez příčiny přepadl, zcela vymizel. Našla jsem kus starého příběhu, který byl buď můj, předků nebo celé mojí generace – kdo ví. Touto cestou se energeticky jemně a laskavě vyčistil
a přinesl mi v určité rovině klid a úlevu.

Na dalších hlubinných cestách jsem potkala mnoho dalších zvířat a průvodců a všechna ta setkání, i když nebyla vždy jednoduchá, mě nesmírně obohatila. Smekám před jejich moudrostí, laskavostí, trpělivostí
i jemným humorem.  Od svých vnitřních průvodců jsem dostala i nové jméno – Radka Gaia Nova, které se mnou velmi rezonuje. Mnoho cest a průvodců mě dovedlo až k certifikátu Průvodce hlubinnou imaginací. Jsme za tu tříletou cestu plnou cestování, sdílení a neskonale silnou energii našeho kruhu vděčná.